Sárinka
Dobový romantický obrazzdroj: Wikipedia
Sárinčiny slzy stékají pod obojek; konec řetězu drží krotitel. Zpátky do klece, z dosahu návštěvníků, Sárinku nepustí, dokud prohlídka nebude u konce.
Saartjie (Sárinka) Baartmanová přišla na svět v 80. letech 18. století v rodině pasteveckých Gonaqů v oblasti Camdeboo, necelých 700 kilometrů od Kapského města. Narodila se do těžkých časů: Gonaqové byli vyháněni z pastvin a ve snaze přežít se stávali námezdními dělníky a sluhy.
Saartje brzy osiřela a vydala se do Kapského města, kde se živila jako služka a kojná, prožila intenzivní milostný vztah s holandským bubeníkem Hendrikem van Jongem a přišla o tři děti.
Sářin dlouholetý zaměstnavatel, svobodný černoch Hendrik Cesar, podnikal. Na začátku 19. století se ekonomika dostala do potíží a Cesar přestal být schopný splácet své dluhy. Aby mohl dostát svým závazkům, začal Sárinku za poplatek ukazovat pacientům v námořnické nemocnici - "předvedla se těm, kdo se na ni chtěli podívat," řekla později Anna Cesarová.
Hendrikova počínání si všiml i Alexandr Dunlop, který v té době působil ve čtvrti jako lékař otroků a Khoisanů. Podnikavý muž (Dunlopovo jméno mělo mezi dovozci zvířecích, rostlinných i lidských vzorků z exotických kolonií dobrý zvuk), spatřoval v Sárinčiných hýždích odlesky (svého) budoucího bohatství.
Dunlop a Cesar se dohodli, že Alexandr vyplatí Hendrikovi slušnou sumu peněz za to, že Sárinku přesvědčí, aby odjela do Anglie. To, že Dunlop Cesara podvedl, Sárinka odmítla odjet sama a oklamaný Cesar, kterému věřitelé šlapali na paty, nakonec odcestoval se služebnou, je samostatný příběh.
Londýn Sárinku přivítal v roce 1810 jako "Hotentotskou Venuši", na kterou jste si mohli za dva šilinky i sáhnout.
Popisována jako "ideál krásy svých krajanů", vystupovala "Venuše" v přiléhavém trikotu tělové barvy, navozujícím zdání její nahoty. V Lonýně ji vystavovatel ukazoval na podstavci; Sárinka si na rozkaz stoupala, sedala, chodila. Baartmanovou tehdy ještě nepředváděli "v kleci", ale přítomnost krotitele i dráždění ze strany návštěvníků odlišovaly její exhibici od předvádění trpaslíků, obrů a podobných lidských kuriozit.
Přesto se - jak je z dobových údajů zřejmé - Saartje pokoušela získat kontrolu nad tím, jaký obraz bude ukazovat veřejnosti a jak bude vystavování probíhat.
Případ Sárinky jako "etnografické zvláštnosti" nebyl výjimečný. Tím jej učinilo až jeho zpolitizování: skupina abolicionistů se postavila proti veřejné prezentaci Hotentotské Venuše, požadovala její propuštění a repatriaci zpět do Afriky. Jejich hlavní argument, že Sárinka Baartmanová je vystavována proti své vůli, vyvrátil Hendrik Cezar předložením smlouvy, uzavřené s negramotným "exponátem" i výslech samotné Saartje, vedený v holandštině, kterou plynule hovořila. Lukrativní show mohla pokračovat.
Být černoškou by nestačilo na to, aby Sárinka v Anglii 19. století vyvolávala pozornost - zhruba 2% obyvatel Londýna pocházela z Afriky nebo Karibiku. Po zrušení otroctví zůstávaly tisíce Afričanů ve službách u svých bývalých pánů, osamostatňovaly se a splývaly s majoritou jako sloužící nebo příslušníci nižší třídy. Nosily evropské oděvy, mluvily anglicky; Sárinka nebyla výjimečná barvou pleti, ale "divošstvím" a stavbou těla.
Způsob předvádění Sárinky budil nevoli a vedl za strany některých diváků ke stížnostem na zacházení, jemuž byla mladá žena vystavována. Následkem toho Dunlop propustil Cezara, který nedlouho poté v Londýně zemřel a Sárinka, v té době již vdaná (snad za Dunlopa?) se nechala pokřtít.
Rok poté - v roce 1812 - umírá i Dunlop. Sárinka zůstala sama, a pod tajemným patronátem absolvovala turné po Británii. Někdy v této doběpravděpodobně přišla o čtvrté dítě, o jehož otci není nic známo.
V roce 1814 zájem anglických diváků upadal; Baartmanová se přesunula do Paříže, kde její tragédie začala naplno. Pařížané nebyli zdaleka tak útlocitní jako Londýňané; Sárinka dostala klec a obojek. Jedenapůl roku ji cvičitel divokých zvířat Reaux vystavoval s velkým úspěchem; později si nový majitel vylepšoval rozpočet také tím, že nutil Sárinku k prostituci.
Skvělé výdělky, které jí Dunlop sliboval, když jí odvážel z Kapského města, Sárinka nikdy neviděla. Neměla ani peníze na cestu zpátky. Začala pít a na konci roku 1815 opuštěná zemřela.
Její pozůstatky si vyžádalo Muséum d´Historie Naturelle. Georges Cuvier, vědec, který na Sárince prováděl měření ještě za jejího života, triumfoval: konečně dostal možnost prozkoumat "Venušiny" genitálie. Zájem Evropanů o khoisanská přirození byl enormní – už na první exhibice Sárinky lákal pvystavovatel otenciální diváky informací o ženě, která má na genitáliích "cosi jako kůži visící z krocaního krku".
Morbidní zvědavost rostla s obtížností zastihnout Křováky nahé nebo je k nahotě přemluvit – Baartmanovou nepřesvědčily ani finanční nabídky.
Cuvier ve svě pitevní zprávě došel k názoru, že "hotentotská zástěrka" jsou jen zbytnělé stydké pysky a steatopygii má na svědomí hromadění tuku v hýždích. Ouška a kostru Baartmanové přirovnává k orangutaním a řadí Sárinku do skupiny "Boschimane" naznačuje tím, že zkoumaný objekt má blíže k opicím než k lidem. K tomuto názoru se ostatně klonili i holandští osadníci v jižní Africe: Holanďané dokonce pojídali maso ulovených Křováků ve víře, že konzumují zvěřinu.
Vypreparovaná Sárinčina kostra, mozek a genitálie se staly majetkem muzea. Ve Francii zůstaly až do roku 2002, kdy se vrátily do jihoafrického Hankey, pravděpodobného místa narození Baartmanové.
Saartje je dnes ikonou feministek; a v depozitářích muzejí po celém světě se práší na stovky koster lidí, jejichž jména nejsou známá a po jejichž pohřbení nikdo nevolá.
---------------------------
Zdroje:
Clifton Craiss, Pamela Scully: Sara Baartman and the Hottentot Venus: a ghost story and a biography
http://www.shpltd.co.uk/qureshi-baartman.pdf
http://cordieb.wordpress.com/2007/10/30/who-is-saartjie-sarah-baartman/
http://scienceblogs.com/laelaps/2009/02/the_tragedy_of_the_hottentot_v.php
Karíma Sadio
Hanebnost Sira Nicholase Wintona
Nicholas George Winton se do povědomí světové veřejnosti zapsal tím, že v rámci dobrovolnických akcí na záchranu Židů a dalších ohrožených lidí na nacisty okupovaných územích zařídil v roce 1939 odjezd 669 dětí z Československa do Velké Británie.
Karíma Sadio
Srdce temnoty
Středoafrická republika, dříve nazývaná Ubangi Šári, je proslulá množstvím hmyzu, který v ní žije. Za těchto okolností není divu, že střední Afrika přitahuje pozornost entomologů. Kolega bloger Martin Konvička není výjimkou. Poslední článek pana Konvičky se ale bohužel týká výhradně politické situace ve Středoafrické republice a je plný omylů a nepravd.
Karíma Sadio
Dva roky v zemi hrochů
O Mali se v médiích v poslední době hovořilo hlavně v souvislosti s pokusy Tuarégů a islamistů získat vládu nad regionem.
Karíma Sadio
Chuděry singles!
Než se moderními médii zmatené třiceti- a víceleté ženy rozkoukají, ujede jim vlak. V mládí se to moc pěkně poslouchá i proklamuje: můžete si dělat co chcete, žádné pánské ponožky poházené po koberci, žádné nevhodné poznámky a nepříjemné otázky, máte čas sama na sebe, na práci, na zábavu. Za pár desetiletí z takových větroplašek ale budou opuštěné ženské bez rodiny, bez vnoučat a bez pomoci.
Karíma Sadio
Manželství a strach
Má žena, která se bojí, že jí manžel unese dítě do zahraničí, právo (a možnost) informovat úřady? Jak daleko smí taková matka zajít? Co je přijatelné právně... a co morálně?
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 155
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2934x
Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří.
Lásce totiž zcela stačí samotná láska.
Milujete-li, neměli byste říkat "Bůh je v mém srdci", ale raději říkejte "Já jsem v srdci Boha."
A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám.
(Džibrán Chalíl Džibrán, Prorok)
Seznam rubrik
- Včerejšky
- Názory
- Dějiny Konga
- Jinde a jinak
- Ženská obřízka
- Osobní
- Poučení z krizových vývojů
- Nezařazené